Co je to SPAM?

Slovo SPAM s sebou nese význam jako hromadná nevyžádaná e-mailová korespondence. V dnešní době došlo k rozšíření slova SPAM i do jiných internetových portálů jako je např. Instant Messaging (MSN, ICQ, ... ), diskusní fóra,chat atd.

První SPAM zprávy

Internet byl původně armádní projekt a nikdo nepředpokládal, že bude určen k vydělávání peněz. Zřejmě první spam napsal zaměstnanec Digital Equipment Corporation. Byl zaslán 1. května 1978 na adresy tehdejší sítě ARPANET a obsahoval informace o prezentaci produktů této společnosti. Dalším spamem byla zpráva podepsaná jistým Davem Rhodesem a rozeslaná do diskusních skupin sítě USENET. Předmětem této zprávy bylo MAKE.MONEY.FAST!! (vydělávej rychle peníze).

Skutečně masivním spamem byla nevyžádaná zpráva Green Card Lottery, kterou zaslali 5. března 1994 právnická společnost Cantor a Siegel. Zpráva zahltila 6 000 diskusních skupin. V jejich stopách později kráčel další spammer Michael Wolff, který pomocí nevyžádaných zpráv nabízel svoji knihu o internetovém chatu. Každý výskyt spamu doprovázely mohutné diskuse o etice chování na Internetu (tzv. netiquete). Navzdory tomu se spam stal až do dnešní doby hrozbou, kterou řeší nejen známé technologické společnosti, ale také politici.

Původ termínu

Název pochází ze značky amerických konzerv lančmítu, která se vyrábí od 30. let dodnes (v současnosti ale výrobce trvá na psaní velkým písmem SPAM). Za 2. světové války a po ní byla hojně rozšířená a stále méně oblíbená ve Velké Británii. Proto se objevuje v závěrečné skeči 25. dílu seriálu „Monty Pythonův létající cirkus“, kde všechny položky jídelního lístku v restauraci obsahují spam, i mnohokrát opakovaně. Spory zákazníků s číšnicí o objednávky přerušuje skupina Vikingů zpívajících „Spam, spam, spam…

Označení tak bylo přijato nejprve pro praktiku mnohonásobného rozesílání téže zprávy na Usenetu, ale později se význam slova rozšířil o zneužívání skupin k šíření různých nepřípadných textů a přímo reklamy. Zachoval se i poté, co se těžiště takových aktivit přesunulo do e-mailu.


Zákony proti SPAMU

Od 7. září 2004 začal platit nový Zákon o některých službách informační společnosti (č. 480/2004), který problematiku spamu upravuje a vyžaduje prokazatelný souhlas příjemce zprávy. Dohledem nad dodržování zákona byl pověřen Úřad pro ochranu osobních údajů. Zákon byl vytvořen podle norem Evropské unie. Spam definuje jako obchodní sdělení, což jsou všechny formy sdělení určeného k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb nebo image podniku fyzické či právnické osoby. Zákon řeší nejen internetový spam, ale také jiné formy elektronické komunikace (SMS, telemarketing).

Podle zákona se za obchodní sdělení nepovažují údaje umožňující přímý přístup k informacím o činnosti fyzické či právnické osoby nebo podniku, zejména doménové jméno nebo adresa elektronické pošty; za obchodní sdělení se dále nepovažují údaje týkající se zboží, služeb nebo image fyzické či právnické osoby nebo podniku, získané uživatelem nezávisle.

Cílem tohoto odstavce bylo přenesení nákladů za rozesílání spamu na odesílatele. Spam podle zákona není například e-mail ve tvaru „Podívejte se na www.obchodni-nabidka.cz“ a dále politická či náboženská sdělení. Někteří čeští publicisté proto tvrdí, že nový zákon legalizoval spam a vyčítají ministerstvu přílišnou benevolenci.

Dozorem nad dodržováním zákona byl pověřen Úřad pro ochranu osobních údajů. Důvodem pověření jsou vyšší pravomoce úřadu.

Dřívější zákony proti SPAMU

Česká republika neměla dlouho žádný zvláštní zákon, který by výrazně omezoval zasílání nevyžádaných reklamních e-mailových zpráv. Opravdu palčivé případy proto řešili úředníci živnostenských úřadů podle Zákona o regulaci reklamy (sb. 138/2002, částka 57/2002, datum 15. 4. 2002). Podle § 2, bod e) se zakazovalo šíření nevyžádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje. Úřad mohl postrestat porušení zákona udělením pokuty až do výše dvou milionů korun.

Dalším problémem byly omezené pravomoce pověřených úřadů. Pokud byl odesílatel anebo příjemce spamu připojen prostřednictvím mobilního operátora, nemohl úřad zahájit správní řízení. Ve svém dopise úřad trpělivě vysvětloval důvody, proč nemůže vyšetřit porušení zákona: „Vzhledem k tomu, že živnostenské úřady nejsou osobou oprávněnou k získání předmětu, který tvoří telekomunikační tajemství, nelze nám požadované údaje sdělit. Na podkladě uvedených skutečností Vám však nyní musíme sdělit, že danou věc není možno řešit ve správním řízení, jelikož se v současné situaci nedal zjistit přesně a úplně skutečný stav věci.“

Úřad také postupoval nejednotně. Například v kauze Dimar, s. r. o., doložil postupně stěžovatel veškeré další podklady. Úřad si pouze vyžádal stanovisko jednatele společnosti a uzavřel celou záležitost, aniž by zahájil správní řízení. Když se poškozený znovu domáhal zahájení správního řízení a poukazoval na porušení zákona, úředníci mu ve své odpovědi vysvětlili, že je výhradně na jejich posouzení, jestli bude případ udělena pokuta a firma potrestána za porušení zákona. Později byl stěžovatel informován, že se čeká na vyjádření soudního znalce, které úřad dosud neobdržel.

Užitečné odkazy


SPAM, Wikipedie. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Spam